V rodném domě na Valašsku máme ovocný sklípek, kam příjdou všechny ty zavařené sklenice, ovoce skladované na zimu, v zimě cukroví, nějaká ta láhev vína a slivovice, znáte to. Moje sestra měla jednoho dne přebytek kreativní energie a napadlo jí vyzdobit některé dveře v domě tématickými obrázky. Nakoupila sadu barev a vytvořila opravdu malebné obrázky, které nalepila doprostřed dveří. A tak nám na dveřích v koupelně plave mořský koník a na dveřích do sklípku je velká dýně, košík červených jablek a kukuřice.
Potud všechno dobrý, až dokud jsem si neuvědomil, co se to tady vlastně děje! Rok nato, nám totiž na poli před domem začala sama od sebe růst dýně. Pravda, v místech kam vyvážíme kompost, ale vědomě ji tam nikdo nesadil. Vyrojilo se dost velkých dýní, některé jsme rozdávali i sousedům. V dalším roce se situace opakovala a letos jich je tam asi tak dvakrát tolik, co za oba roky dohromady. Nezůstalo ale jen u dýně. Na zahradě máme jabloň, která měla letos i loni extrémní úrodu. Ano, správně, jsou to červená jablka a pořádně jsme ani nevěděli co s nimi. A tak máme navařené kompoty, jablečné pyré, jablečné džusy a zbytek je uložen v policích ve sklípku na zimu. Kukuřici ve sklepě nemáme, ale nemůžu říci, že by jí byl nedostatek. Hned za naším pozemkem je kukuřičné pole, další je kolem silnice půl kilometru od nás a vůbec mi příjde, že většina polí kolem naší vesnice je kukuřičných, jakoby nás vesmír zásoboval vším, co má v tom sklípku být.
Je tohle všechno jenom náhoda? Ne, není. Sestra nevědomky na dveřích v domě aplikovala principy Feng šuej. Protože tím, co nakreslíte na dveře místnosti, jakoby říkáte, co tam má být, co tam je. Když jdete ve firmě po chodbě, na každých dveřích je nápis oddělení, popř. jsou tam jména těch, kdo tu místnost obývá. Je to přirozené a podvědomé. Když máte na pytlíku napsáno mouka, nejspíš tam mouku také najdete. A když něco napíšete na dveře, má to stejný význam.
Když nad tím přemýšlím, je to ohromná věc! Ano, v každé místnosti je podle Pakua sektor, kam si máme dávat své cíle, ale když se vyznačí podstata na dveře, je to snad ještě něco víc. Vlastně tím říkáme, kdo tam bydlí. Chcete se stát malířem? Dejte si na dveře obrázek malíře. Chcete se stát námořníkem? Dejte si tam něco, co to bude znázorňovat. Chcete mít víc sebevědomí ? Dejte si tam něco, co bude říkat, tady bydlí sebevědomý člověk. Buďte kreativní, ale opatrní, protože to, co tam dáte, to se přesně vyplní.
Když taková malá změna prostoru dokáže přinést tak velkou změnu do života, jak je to potom, když to chceme naopak? Když chceme v našich životech uskutečnit změnu, ale neprovedeme adekvátní úpravy v okolním prostoru? Pak jednoduše ke změně nemůže dojít ! Je to prosté a uvedu příklad. Jste sám a chcete žít s partnerkou. To znamená, že jste ještě stále singl, a tedy i prostor a okolí ve vašem bytě tomu odpovídá. V koupelně jeden kartáček, ve skříních jen vaše věci a plno, u stolu jen jedna židle. Když budete toužit po partnerském životě, ale nepřizpůsobíte tomu byt, pak žádná změna nenastane, sice byste chtěli, ale stejně zůstanete sám. Prostor s jednou židlí a plnými šatníky nedovoluje, aby se k vám někdo nastěhoval, a tak vás podvědomě nutí zůstat sám. Když koupíte další židli, uděláte v šatníku místo, pak jste učinili potřebnou úpravu bytu tak, že ten prostor na vás sám hovoří - ano, tady žijí dva lidé. A ono se to stane, musí se to stát.
Potud všechno dobrý, až dokud jsem si neuvědomil, co se to tady vlastně děje! Rok nato, nám totiž na poli před domem začala sama od sebe růst dýně. Pravda, v místech kam vyvážíme kompost, ale vědomě ji tam nikdo nesadil. Vyrojilo se dost velkých dýní, některé jsme rozdávali i sousedům. V dalším roce se situace opakovala a letos jich je tam asi tak dvakrát tolik, co za oba roky dohromady. Nezůstalo ale jen u dýně. Na zahradě máme jabloň, která měla letos i loni extrémní úrodu. Ano, správně, jsou to červená jablka a pořádně jsme ani nevěděli co s nimi. A tak máme navařené kompoty, jablečné pyré, jablečné džusy a zbytek je uložen v policích ve sklípku na zimu. Kukuřici ve sklepě nemáme, ale nemůžu říci, že by jí byl nedostatek. Hned za naším pozemkem je kukuřičné pole, další je kolem silnice půl kilometru od nás a vůbec mi příjde, že většina polí kolem naší vesnice je kukuřičných, jakoby nás vesmír zásoboval vším, co má v tom sklípku být.
Je tohle všechno jenom náhoda? Ne, není. Sestra nevědomky na dveřích v domě aplikovala principy Feng šuej. Protože tím, co nakreslíte na dveře místnosti, jakoby říkáte, co tam má být, co tam je. Když jdete ve firmě po chodbě, na každých dveřích je nápis oddělení, popř. jsou tam jména těch, kdo tu místnost obývá. Je to přirozené a podvědomé. Když máte na pytlíku napsáno mouka, nejspíš tam mouku také najdete. A když něco napíšete na dveře, má to stejný význam.
Když nad tím přemýšlím, je to ohromná věc! Ano, v každé místnosti je podle Pakua sektor, kam si máme dávat své cíle, ale když se vyznačí podstata na dveře, je to snad ještě něco víc. Vlastně tím říkáme, kdo tam bydlí. Chcete se stát malířem? Dejte si na dveře obrázek malíře. Chcete se stát námořníkem? Dejte si tam něco, co to bude znázorňovat. Chcete mít víc sebevědomí ? Dejte si tam něco, co bude říkat, tady bydlí sebevědomý člověk. Buďte kreativní, ale opatrní, protože to, co tam dáte, to se přesně vyplní.
Změna bez předělání prostoru je k ničemu
Když taková malá změna prostoru dokáže přinést tak velkou změnu do života, jak je to potom, když to chceme naopak? Když chceme v našich životech uskutečnit změnu, ale neprovedeme adekvátní úpravy v okolním prostoru? Pak jednoduše ke změně nemůže dojít ! Je to prosté a uvedu příklad. Jste sám a chcete žít s partnerkou. To znamená, že jste ještě stále singl, a tedy i prostor a okolí ve vašem bytě tomu odpovídá. V koupelně jeden kartáček, ve skříních jen vaše věci a plno, u stolu jen jedna židle. Když budete toužit po partnerském životě, ale nepřizpůsobíte tomu byt, pak žádná změna nenastane, sice byste chtěli, ale stejně zůstanete sám. Prostor s jednou židlí a plnými šatníky nedovoluje, aby se k vám někdo nastěhoval, a tak vás podvědomě nutí zůstat sám. Když koupíte další židli, uděláte v šatníku místo, pak jste učinili potřebnou úpravu bytu tak, že ten prostor na vás sám hovoří - ano, tady žijí dva lidé. A ono se to stane, musí se to stát.
Já měl dlouho pocit, že něco ve mně, tu změnu nechce. Nevěděl jsem přesně proč, ani která část to byla. Až jsem si uvědomil, že jsem vytoužené změně nepřizpůsobil byt. Ten stále hovořil - ne, tady bydlí někdo, kdo je jiný, než ten, jaký má být po vytoužené změně. Sice jsem si něco přál, ale tím bytem jsem to celou tu dobu zároveň sám popíral. Aha ! Dovtípil jsem se a provedl patřičné úpravy. A ten pocit najednou zmizel. A kolik dní a nocí jsem hledal příčinu v sobě, snažil se najít odpovědi.... a přitom jediné co chybělo, byla změna prostoru.
Ptám se, kolik po světě chodí lidí, kteří by rádi provedli změnu, touží po ní, ale stále nemají tu patřičnou jistotu, že je to přesně to, co chtějí, protože mají stále pocit, že něco v nich, to stále nechce. Kolik je tu asi lidí, kteří by se rádi stali třeba fotbalistou, ale pokoj je stále zařízený tak, že to vypadá, že v něm bydlí student. Kolik lidí si asi přeje žít s partnerem, ale jejich pokoj je stále zařízený jen pro jednu osobu. Kolik lidí po světě asi touží stát se bohatým, ale jejich pokoj vypadá tak, že tam bydlí chudák. Pak je jedno co si přejem, když navenek projevujem zmatek. Pak to, co v životě dostáváme - je zmatek.
Důvod proč spousta lidí po změně touží, ale nikdy jí nedojdou je ten, že vyjadřují rozpor. Všichni ti, co chtějí být bohatí, nikdy nebudou, protože prostor kolem nich vyjadřuje chudobu. Není to jejich chyba, je to chyba prostoru.
Žádné komentáře:
Okomentovat