Během žehlení záclony jsme s bráchou objevili zajímavou myšlenku. Že nejprve stavíme do zdí okna, abychom viděli ven, ale následně tam vložíme záclony, či žaluzie, které nám v tom vidění brání. To přece značí rozpor. To může značit jakýkoliv rozpor. To můžou být všechny ty rozpory, co člověk má v mnoha oblastech života. Taková ta nerozhodnost, přešlapování na místě, strach učinit rozhodnutí. To vše může být důsledkem takové hlouposti, jako je zavěšení záclony do místa, které mělo sloužit k výhledu.
Nepřestává mě fascinovat, jak různé "i zažité" věci na nás promlouvají, ale my si toho nikdy nebyli vědomi. Záclona v okně je přece naprosto přirozená věc. A přitom z hlediska Feng šuej to může způsobovat všechna ta nesplněná přání. Tam přece dochází k tomu, že spolu s přáním zároveň vysíláme protichůdne přání, neco , co je s tím v rozporu.
A náprava? Když už to víme, pak vědomou volbou provedeme se záclonou debatu v níž si náš postoj přesně popíšeme a vysvětlíme si, že záclona je tam z jiného důvodu, než bránit výhledu, že i přes záclonu mi jde o to vidět ven a vpouštět sem světlo a že to rozhodně nebude mít nadále vliv na mé další stránky v životě. Vědomá volba a víra je silnější než zákony Feng šuej. To je dobré vědět.
Žádné komentáře:
Okomentovat