Alfa & Omega

V tomto světě existuje síla, která rozhoduje o všem. O bytí a nebytí. Stejně jako o tom, zda budete úspěšní, nebo prohrajete. Je to energetický stav. A máme pro něj slovní označení.

Fascinují mě sportovní utkání. Fascinuje mě sledovat, kdo zvítězí a kdo prohraje. Vítěz, nebo poražený. Nic mezitím. Do souboje oba vstupují s tímto vědomím. Utkají se dva soupeři a postoupit může jen jeden. Kdo z nich to bude? Ten lepší? Myslíte si to samé? Pokud ano, možná vás vyvedu z omylu.

Jak je možné, že tenista v utkání vyhraje s přehledem první set, zatímco druhý ztratí a o třetí se zdlouhavě bojuje? Přece pokud bych byl lepším hráčem, tj. uměl lépe hrát tenis, pak bych vyhrál první set, a vzápětí i ten druhý. A pokud bychom hráli kdykoliv později, vždycky bych ho musel porazit. Protože umím hrát lepší tenis. Není tomu ale tak. Už asi správně tušítě, že umění nehraje až tak velkou roli. V první stovce žebříčku nejlepších tenistů umí hrát všichni tenis na, dá se řící, totožné úrovni.

Tak co vězí za tím, že jeden z nich si ten den odnese trofej, zatímco druhý nikoliv?  Je to sebedůvěra? No, řekněme, že to s tím souvisí. 

Dnes jsem sledoval fotbalové utkání mezi ČR a Dánskem. Měla to být hladká jízda, labutí píseň. Média optimisticky glorifikovala český tým a diváky v tribunách měl čekat příjemný fotbalový zážitek. Nestalo se tak. Prohráli jsme 0:3. Fotbalový debakl místo pohádky. Sledoval jsem pozorně oba týmy, abych pochopil. A v ten moment se mi to vyjevilo. Dánové byli o poznání agresivnější, sebejistější, na hřišti prostě dominovali. Naší hráli opatrně a submisivně.

Pojďme si ty pojmy přiblížit. 

Co konkrétně znamená dominance?

- Víš co chceš a jdeš si pro to. Chceš vstřelit góly a tak jdeš pro míč a s ním se ženeš na bránu.

- Věříš si, víš, že to zvládneš. Nepřeháníš to s přihrávkami na druhé, druhý to neudělá lépe než ty. Jsi schopen vstřelit gól a rozhodnutý to udělat.

- Nebereš ohledy na druhé. Do osobních soubojů jdeš hlava nehlava. Snažit se protihráče opatrně obehrát znamená přenechat mu výhodu a dovolit mu, aby převzal iniciativu. Dnešní hra dánů vypadala často tak, jakoby naše hráče vůbec nebrali v potaz. Hráli, jakoby tam naši vůbec nebyli. 

- Střetu s překážkami se nevyhýbáš. Víš, že když poběžíš s míčem, postaví se ti do cesty soupeř. Nebráníš se, počítáš s tím. Sem tam zaškobrtnutí, sem tam pád, na chvíli i ztratíš míč, ale jsou to jen škobrtnutí. Se štěstím se k tobě míč zpátky odráží, protože jsi stále v pohybu na bránu. Protože škobrtnutí byla součástí plánu, ale pořád se jede podle mého harmonogramu a ten zahrnuje vstřelení gólu.

- Nebojíš se. Žádné stahovačky zpět na vlastní území, žádné malá domů, opatrnost je vlastnost poražených, proto nemá u dominance co dělat.

A co znamená submise?

- Vyčkáváš. Čekáč, co udělá soupeř a podle toho hraješ. Necháváš se přizpůsobovat okolnostem, soupeři. Jelikož jen REaguješ, tak jsi až ten druhý. Jsi o krok pomalejší. Nedostaneš se tak pořádně ke střele na bránu a dokonce ani neubráníš svoji. Jsi o krok pozadu. Ve fotbale je to krásně vidět, vždycky jen běžíš za míčem, který má ten druhý, ale než tam doběhneš, už je zase pryč.

- Bereš ohledy. Vidíš soupeře a hraješ tak, abys ho co nejvíc obešel, Skoro se zdá, jakobys čekal jen na to, až sám odejde a ty bys měl hřiště volné. Vidíš překážky a necháváš se jimi svazovat. Běžíš s míčem na bránu, a před tebou je skupinka protihráčů. Hrdinně se sice snažíš jimi protlouci, ale třetí z nich tě už odstaví. Upadneš, jsi bez míče a akce skončila. Konečně jsi všem ukázal, že tvé obavy byly na místě. Že tak početnou skupinou se prostě nedá projít. Tyhle ohledy mám na mysli. Vidíš protihráče a chceš na něj brát ohledy. Respektuješ ho. To ale znamená, že ti nejde o vítězství. Místo tahu na branku jsi upřednostnil respekt vůči překážce.

- Bránit se. Jakmile přejdeš ze stavu ofenzívy do stavu obranného, máš problém. Protože cokoliv děláš, chceš dělat dobře. A dobře bránit znamená vysílat přání, že soupeř je silný. Pak proto máš i vysvětlení "A vidíte, my se museli stále jen bránit". Ještě nikdo však nevstřelil gól přitom, co se bránil tlaku soupeře.

Buď dominuješ, nebo se poddáváš.

Vybavily se mi další příklady ze života. Jakoby všechno na tomto světě se řídilo jen těmito dvěma energiemi.

Fotbal, jsme si popsali.

Hokej - vždy vyhrává ten tým, který druhé hráče více atakuje, vytvoří tlak a ten druhý se tomu tlaku poddá. Schválně si všimněte. Kdo víc najíždí na soupeře u mantinelů, kdo dohrává víc osobních soubojů, ten získává PŘEVAHU a zápas vyhrává. Bez převahy, dominance, není vítězství.

Tenis - Kdo vstřelí víc vítězných míčů, kdo víc určuje tempo a styl hry, ten vyhrává. Prohraje zpravidla ten, kdo se během hry převážně brání. Souboj dvou tenistů potom není o to, kdo je lepší, ale kdo je dominantnější. Kdo vnutí druhém svou hru. Je v tom špetka agrese, bezohlednosti, sebejistoty, chuti a vůle.

Partnerské vztahy. Ten, kdo čeká zda si ho žena vezme, nikdy se nedočká. Kdo jde a ženu si vezme, vyhrál.

Pamatujete takovou tu taneční hru, kdy páry tančí a když dohraje hudba, musí si co nejrychleji sednout? Kdo je silnější, bezohlednější, vyhrává. Kdo bere ohledy, prohrál. Ohledy totiž patří do skupiny Submisivního chování.

Manželský život: Vždycky je jeden z partnerů dominantní. Říkávalo se, že v domácnosti nosí kalhoty chlap. Dnes bych řekl, že ty kalhoty nosí ženy, i když ony svou dominanci získávají jinak, než silným slovem. Používají takové ty citové výlevy, že potřebují s něčím pomoct, dítě jako prostředek upoutání pozornosti a ovládnutí manžela. Ale nechci tvrdit, že je to pravidlem. Dnes už se objevuje dost partnerství, která jsou rovnocennější. Tajně doufám, že ten boj o energii, je jen doznívajícím problémem minulosti. Kdo je dominantnější, má větší pravomoc určovat chod domácnosti a rozhodovat o dílčích i zásadních věcech.

Úspěch v životě ve společenském postavení, finančním, majetkovém. Všechny knihy o osobnostním růstu a úspěchu se protínají v jednom bodě. Nečekejte až vám někdo něco dá. Jděte a vezměte si to. Tah na branku, překážky jako výzvy, či fakt, který nehraje na vašem úspěchu roli, nepřikládáte jim význam. Musíš si věřit. Víš co chceš a neustupuješ ze své cesty, dokud toho nedosáhneš. Jsi neústupný a bezohledný. Kdo bere ohledy, vzdává se svého a upřednostňuje druhé. Odvaha jít si za svým a víra v sebe sama. Vím, že já sám to zvládnu líp, než kdokoliv jiný.

Systém "přání si". Abyste si něco přitáhli, musíte tomu věřit. Víte, že to tak bude. To je svým způsobem bezohledné chování, z dominantní skupiny. Doslova to říká: nezajímá mě okolní realita, je mi úplně jedno jak se to splní, já jen vím, že to tak bude. Kdo totiž bere ohledy na okolnosti, tak se poddává. Je submisivní. Reaguje. Zatímco síla přání a myšlenky, říká: Tvořte, Konejte,  - opusťte zónu pohodlí ve které jen vyčkáváte a přizpůsobujete se a staňte se tvůrcem. Nebuďte obětí, Buďte tvůrcem. Tak, jako dnes Dánové ve fotbalovém utkání.

A tak se ukazuje, že ve sportovních utkáních, v partnerských vztazích a v životních úspěších, nevyhrává ten, kdo je lepší. Rozuměj, kdo by hrál lepší tenis, kdo by uměl lépe hrát fotbal, kdo by uměl lépe líbat, nebo uměl lépe zakládat firmy. Vyhrává ten, kdo je dominantní. Tedy ten, kdo nereaguje, ale koná. Kdo, nebere ohledy, ale tvoří a trvá na svém. Vyhrává tvůrce, a ne oběť.