pátek 29. března 2013

Projížďka na kole

Když se dneska konečně udělalo trochu, ale opravdu jen trochu, tepleji, vyrazil jsem na svou první jarní projížďku. Čepici, rukavice, do uší sluchátka, na oči brýle, slunko je dnes ostré. Chci z těla dostat co se dá, a tak do toho pořádně šlápnu. Po cestě přemýšlím o faktu, který jsem dva dny zpátky zaslechl na jednom webináři. Byl na téma jak to udělat, aby podnikání nebyla dřina. Vystupovalo tam vícero řečníků, mezi nimi např. i Mark Dzirasa. Kromě úžasné energie tam bylo i dost dobrých myšlenek, které mě nějak oslovily. Teď během jízdy jsem se ale zabýval jen jednou z nich. A to tím, že chceme-li se zbavit nějakého problému, pak cokoliv děláme pro jeho zbavení se, to, ho zároveň posiluje.                      

Je to ta nejvíc ošemetná věc na světě. Vím-li, že mám v nějaké oblasti problém, pak hledám nástroje a možnosti, jak ho odstranit. Ale stále přitom vycházím z toho, že tam je problém. Můžu pak zkoušet tisíce možností, stovky metod a pokynů jak se uzdravit, ale vše se stále točí jen kolem té jedné věci. Tady mám problém. Načež Vesmír odpovídá: "budiž, tvé přání je mi rozkazem."

Dnes jsem shodou okolností na Facebooku zahlédl tento citát: 

"Nejlepší řešení problémů je jejich ignorování" 

Ne, není to nesmysl. A hned řeknu proč. Tím, že se problémům věnujeme, tak je posilujeme. Naše pozornost jim dodává energii a drží je při životě. Tím, že je budeme ignorovat, se může naše pozornost zaměřit na něco jiného, třeba na to, co funguje. A po čase člověk zjistí, že ten problém jaksi sám zmizel!

Vzpomínáte na kouzelníka Merlina a jeho příběh? Jak se nakonec zbavili zlé čarodějnice Morgany? Merlin všem lidem poručil, aby na ni jednoduše zapomněli. Aby ji ignorovali a ona tiše upadne v zapomnění až se nakonec ztratí i z reálného života.

To, čemu věnujeme naši pozornost, to přetrvává. Film Tajemství. Nebo taky: energie plyne, kam ji zájem kyne.

Zpátky na kolo

Tak jsem se nad tím zamýšlel, že bych měl změnit úplně směřování své pozornosti, že jsem si na chvilku udělal pauzu. Když jsem se chtěl opět rozjet, zvuk prázdného kola mi vyjevil, že to jen tak nepůjde. Otočím se a zadní kolo úplně prázdné. No tak tohle ne. Vezmu do ruky pumpičku a zkouším dofouknout. Odkudsi to uniká, ale nejsem si jist, zda je to píchlé, nebo je špatný ventilek. Tady v tom chladu venku se mi to opravdu nechce zjišťovat a otráveně beru kolo za řidítka, abych se s ním pěšky vydal domů, cca 6 km. 

Když ujdu sotva 5 m zastaví u mě cyklista. A zdvořile se nabízí, zda nepotřebuji pomoc. Děkuji za ochotu, ale automaticky odmítám. I když ani ne tak automaticky, jako spíš z pocitu, že jsem se před chvíli rozhodl to tady neřešit a nechat si to na teplo domova. On ale stále naléhal. "Co je s tím, je to píchlé?" Nevím, odpovídám. Možná jo, možná je to ventilem. A pokračuju ve vysvětlování, proč to nechci opravit, a povídám: "...ale já na to teď nemám náladu to ani zjišťovat". On se na mě zvláštně podíval a ve mně hrklo, že jsem právě řekl dost podstatnou kravinu, když už mám být upřímný. Mám tu člověka, který je ochoten mi pomoct, opravdu to vypadá, že je připraven tu se mnou strávit čtvrt hodiny a lepit moje rozbité kolo. A já se vymluvím na nevhodnou náladu? 

Přesto dál naléhá. "Koukám, pumpičku máte, a co lepení?" Vím, že si ho vozívám v brašničce, tak provizorně šáhnu, jestli tam je a poslušně odpovídám. "Jo i lepení mám." Usměji se. On se usměje, protože zjevně vycítil, že to vázne jen na mojí zdechlosti a povídá: "No tak máte všechno, takže víc už vám pomoci opravdu nemůžu". V očích se mu zalesklo a já uviděl anděla a jeho nebeský původ. Načež se přátelsky rozloučil a v mžiku zmizel kamsi odkud se před chvíli znenadání objevil. Anděl, problesklo mi hlavou. Objevil se zrovna, co jsem potřeboval pomoci, aby mi pověděl tato slova: " máte všechno co potřebujete, takže tady vám už více opravdu nemůžu pomoci". Pochopil jsem. Pochopil jsem poslání toho vzkazu. Že mi těžko budou nebesa pomáhat v situacích, ve kterých mám prostředky na změnu, když to celé stojí jen na mé blbé náladě. Tedy na situacích, kdy na to nemám náladu. 

Jakou máte náladu?

V tom se mi vybavil ten webinář. I v něm se hovořilo o náladách. Vysvětlovali tam, že jde o to "se naladit". A naladit se je důležité. Kde není nálada, není nic, ale když se člověk správně naladí, pak jde všechno. Myslím, že obecně je nálada vnímána jako cosi, co přichází zvenčí a co nás ovlivňuje a my s tím nemůžeme nic dělat. Přitom sám dobře vím, že nálada jde kdykoliv vědomě změnit. A právě změnou nálady se započíná změna situace a vůbec průběh jakékoliv činnosti.

Když odjel, musel jsem se smát, co se mi to dnes přihodilo a jak věci do sebe zapadají. Po chvíli chúze se mi tam zase vkradlo ego, našeptávajíc. Že mě měl přesvědčit. Že to byla jeho chyba, že mě nechal trvat na svém. Měl mi to kolo vzít a donutit mě změnit náladu, abychom to společně spravili. Když má někdo špatnou náladu není řešením se tou blbou náladou nechat nakazit. To on se nenechal. Já na něj navíc byl milý, takže jsem tomu i vědomě bránil. Ale taky je málo, když tu moji špatnou energii toleruje a dál si pokračuje ve své cestě. Měl mě nakazit tou svou pozitivní. Ale jak říkám, to už zase vymyslela hlava a v té dnešní příhodě šlo o něco jiného. 

Nuže, i takhle zajímavé můžou být cyklistické projížďky.


2 komentáře: