pondělí 10. prosince 2012

Není žádný etalon života.

"Všichni ti říkají co máš dělat, co je pro tebe dobré, jaký život je pro tebe vhodný, co je pro tebe nejlepší, nechtějí abys hledal vlastní odpovědi, chtějí abys věřil těm jejím."


Smutné, ale tak skutečné, že jen těžko se tomu lze vyhnout. Náš svět je tím prosáklý v tom nejšiřším slova smyslu.

Už v dětství začíná ta hra s podsouváním toho "správného" Jak se správně chovat, jak být spořádaným občanem. Dělení na dobré a špatné. Pohádky (měly by být asi příjemného charakteru) ve skutečnosti neustále nutí jistý názor. Opustíte-li pole dětství, dělení na to, co bys měl a co je dobré, pokračuje ze všech směrů. Ať jsou to zprávy, seriály, romantické filmy, dokonce i dokumenty, vše vám neustále podsouvá "ten správný" názor, jak má co být, jak se máte chovat, jak žít. Lidé ve vašem okolí nejlépe vědí, jak má vypadat váš život. Blbý na tom je, že sami nevědí, jak má vypadat ten jejich.

- Přišlo mi na mysl, proč má svět neustále takovou tendenci se takto chovat? A tak bych potřeboval tlačítko, kterým by se dalo tohle běsnění zastavit. Zmáčkl bych ho podruhé a svět by se projevoval "jinak".

Jeden z vůbec nejkrásnějších pocitů, co jsem zatím v životě zažil, bylo, běhěm čtení tohoto úryvku z knihy "Muž, který chtěl být šťastný".


"Vytáhl jsem své poznámky a přečetl jsem mu popis života, o kterém jsem snil. Tiše mě poslouchal, bylo příjemné cítit, že někdo věnuje pozornost mým touhám, aniž je komentuje, aniž mě přerušuje a snaží se mě od nich odradit, nebo mi navrhuje co by podle něj bylo lepší. Setkal jsem se už s tolika rozvratiteli snů, kteří vám řeknou: "Na tvém místě bych spíše udělal to či ono," anebo, a to je ještě horší, s těmi, kteří předpovídají, jak vaše plány špatně dopadnou: "Když to uděláš, dopadneš tak a tak."" 


Jednou v životě bude muset každý najít své vlastní odpovědi a možná, až půjde do hloubky, těžko bude hledat, co je skutečně jen jeho. Jedno vím ale jistě, druhé budu už vždy jen podporovat a respektovat.

3 komentáře:

  1. I kdyby mělo být výsledkem úvahy to poslední rozhodnutí - tak to je SUPER.
    Ale inspiroval jsi mě k něčemu suprovnímu - napsat si, jak bych chtěl život prožít. Já vím seznam snů je jedna věc. Ale napsat si to, jak bych se chtěl cítit, co bych chtěl prožívat, jaký chci mít kolem sebe svět. To je bomba.
    A napadlo mě, že to je možná nejlepší domácí úkol pro své děti. A možná ne úkol ale to nejlepší, co mohu svým dětem udělat. říci jim:
    Řekni mi, jaký bys chtěl prožít svůj život. Namaluj mi to a popiš. A pak mu říci: Je to nádherná představa. Žij takový život a budeš šťastný ty i všichni kolem tebe.

    OdpovědětVymazat
  2. No jo, ono se všeobecně ví, co je dobrý a co je nejlepší a přitom se vlastně neví vůbec nic. Jestli se skutečně ví, jak žít, proč je tu tolik ztracených? Atd. atd.

    Paradox?

    Vůbec ne.

    Svůj život, svoje činy, naše reakce v situacích posuzujeme jako zbytečné, nesmyslné nebo špatné jedině díky naší nevědomosti. A to se dá změnit. Dá se skutečně Vidět. A Vidět může každý.

    Proč?

    Protože můžeme opravdu být jakýmikoliv lidmi. Takže buďme třeba vším. Nebo ničím. Nebo čímkoliv mezi tím. Každá cesta je ta správná cesta. Všechno mohlo být něčím jiným a nemělo by to o nic menší smysl. :)

    OdpovědětVymazat