středa 12. prosince 2012

Rachůnek prostřelil !

Když se v některých článcích odkazuju na tu "správnou náladu", do které je potřeba se dostat, aby se věci děly podle vás, myslím tím toto: (následuje přesná citace záznamu, co jsem si toho večera ještě zapsal do svého deníku splněných přání)

Mistrovství světa v hokeji v Německu: semifinále: Česko – Švédsko. 

Vidím až poslední třetinu, prohráváme se Švédy 1:2. Naši hrajou docela nezajímavý hokej, nevypadá to dobře. Myslím, že jsem přišel akorát včas, jsem sám na pokoji na ubytovně a začínám fandit, opravdu jim tam posílám energii, obrazy co chci vidět, jak chci vidět aby hráli. Jejich hra začíná být lepší a lepší až nakonec posledních 5 min vytvořili tak silný tlak, že Švédští hráči byli doslova ochromeni. Jedna akce střídala druhou. Čas se pomalu krátil a my ne a ne prostřelit. Myslím na to že chci vidět radovat se český tým, posílám tam myšlenky na výhru. A snažím se důvěřovat vesmíru že to nějak zařídí. Čas 59:46, do konce zápasu zbývá 14 sekund a mě napadá že to už je příliš krátká doba. Pak se zarazím a ptám se sám sebe, proč chci aby to bylo už málo času, cožpak si přeju jejich prohru?. NE. A tak jsem to otočil. Je to hodně času, stát se může cokoliv, po nás se pouze chce abychom věřili a přáli si... Co si přeji? Výhru, ale už se nevydržím na to koukat, zavírám oči a myslím na to že výsledek je výhra pro čechy. Napadá mě, abych nebyl tak moc nervózní a aby tam náhodou nebyla ani špetka pochyb, tak jsem si vymyslel, že se dívám na opakovací záznam, který už vím jak dopadl, Vyhráli jsme a bylo to neuvěřitelné, protože v posledních pár vteřínách jsme vstřelili vyrovnávací gól. Tak jsem se tímto uklidnil a představoval si se zavřenýma očima že sleduju ten záznam.... Do uší mi jdou jen slova komentátora "Na buli hráč s číslem čtrnáct, a čtrnáct sekund do konce, to bude důležité. ALe puk se odráží na švédské hole, Vampola u něj bojuje, Voráček posílá před bránu a Rachůnek a pálí a GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL !!!!!!!!!!!!" Otvírám oči a křičím na pokoji GOOOOOOOOOOOL !!!
Skáču 3m vysoko a 4m široko, vlna emocí je příliš silná, šílím a nechávám své tělo dosyta se vyřádit – to je něco neuvěřitelného ! 7 vteřin před koncem třetí třetiny Karel Rachůnek vyrovnává dělovou ranou. Hráčí šílí radostí, Fanoušci skáčou a v hektickém opojení burácí celá hokejová aréna. Komentátor nešetří superlativy na český tým a kamera neví který obraz zachytit dříve...
Po tváři mi stékají slzy samou radostí a dojetím, že ono to opravdu funguje. V euforii padám na kolena a vzdávám čest vesmíru a děkuji mnohokrát že znám tyhle zákony, pomocí kterých si můžu vytvořit život jaký chci.... jen mít ukázněnou mysl.
Sestra mi píše. Ihned ji volám a překřičujeme se v záchvatu radosti, i ona fandila naprosto stejně, také věřila do posledního okamžiku a tlačila tam představy o vítězství, vybavila si jaké to je když Záruba křičí goool a přála si to teď zažít.... Děkuji Jani, my dva když fandíme, tak hokejisté září!

Švědy jsme nakonec porazili v samostatných nájezdech.
A ve finále vybojovali zlaté medaile...


Neexistuje žádná vnější okolnost natolik silná, aby nám zabránila ve splnění naších přání. It’s a LAW. 

Žádné komentáře:

Okomentovat