úterý 7. května 2013

Základní příjem - proč ANO

Dnešní svět má problémy. Řekněme si to narovinu. Většina zemí světa žije v kapitalismu, tržně-ekonomickém modelu, který upřednostňuje maximalizaci zisku před všemi jinými aspekty života, a který odkazuje člověka na sebe sama a jeho vlastní schopnosti. Na tom by nemuselo být zase až tak nic špatného, kdyby lidstvo tomuto systému podřídilo i výchovu. Kdyby současné školství a způsoby výchovy dětí a mládeže byl veden v duchu tržního kapitalismu, vyrůstali by zde schopní jedinci, bez problémů využívající potenciál tohoto systému. A že tu ten potenciál je, o tom není pochyb.

Problém není až tak v systému, jako především v tom, že výchova a školství, neučí lidi tento systém adekvátně využívat. Dokonce bych řekl, že je učí tento systém nenávidět. Základním nosným kamenem tohoto systému jsou totiž peníze. A co dělá současná výchova? Už od toho nejútlejšího věku programuje v dětech negativní emoce spojené s penězi a bohatstvím. Klasické školství je naučí poslušnosti, a průměru a připraví tak člověka, ne na jeho vlastní život, ale udělá z něj pouhou pracovní jednotku. Jako za minulého režimu vychovává zaměstnance. Jenže svět se změnil a přeje kreativitě a podnikavcům. Ze škol tak odchází lidé zcela nepřipraveni na výzvy dnešního světa.  Občas se najdou jedinci, kteří pochopí možnosti a principy tohoto světa a v životech excelují. Drtivá většina však žije průměrné životy a naráží na své omezené předurčení (dané výchovou) a nedokáží se rychle a pružně adaptovat skutečnému světu. 

Peníze jsou pro život na této planetě stejně klíčové jako třeba vzduch, či voda. Paradoxně jsou však zatěžkány milióny předsudků a polopravd. Je to démon, který by všichni chtěli, ale o kterém si spousta lidí myslí, že není správné ho chtít, anebo že si ho nezaslouží.

Svoboda a limity kapitalismu.

Kapitalismus dává možnosti. Dává je všem, kdo chtějí excelovat v maximalizaci zisku. Je to přesně ta svoboda, po které mnozí volali a která skutečně přišla. Svět se zrychlil, zmenšil a přinesl nám nedozírné možnosti. Spousta lidí vám řekne: "Můžeš si dělat, co chceš, je zde takových možností." Ale skutečně si můžeš dělat co chceš? 

Ano, můžeš. Když máš peníze.

Je ale tohle skutečná svoboda, když je něčím podmíněná? Jsme skutečně svobodní, když člověk "musí" vydělávat peníze, proto, aby mohl žít? Zdá se mi, že ne. 

Kapitalismus všechny lidi nutí, aby byli obchodníci, aby byli zdatní ve finančnictví, učetnictví, aby znali principy tržní ekonomiky, nabídku poptávku. Kapitalismus po všech požaduje, aby byli zdatní v obchodování a investování. Je to jednostranně zaměřený systém, který po všech požaduje tyto úzce specializované schopnosti. Přitom se jedná jen o jednu oblast - jeden obor, ze stovek dalších, co jich na planetě je. Jako kdybychom svět postavili třeba jen na sportu, a kdo není sportovec, neumí, nebo nechce sportovat, má smůlu. Takhle by se dal přirovnat současný systém.  

Místo toho, aby nás peníze osvobodily, učinili jsme z nich břemeno, které nás svazuje. Jistě, někdo může namítnout, že jsme vlastně chtěli být svazováni. To ano, ale tak, jako v minulém režimu lidé toužili po větší svobodě, tak i dnes lidé citelně vnímají limity stávajícího systému a volají po novém, lepším. Ptáte se, zda vím o nějaké lepší variantě? Odpovídám ANO. A jmenuje se: 


Základní nepodmíněný příjem

Finanční příspěvek každému, bez nutnosti konání protislužby a bez ohledu na vaši životní situaci. Je to státem přidělovaná částka peněz, která má každému člověku zajistit kvalitní a důstojné životní podmínky. Nejedná se tedy o částku nutnou k pouhému přežití, ale o větší obnos, který vám umožní dostatečně se v tomto světě seberealizovat. 

Základní příjem je nový sociálně-ekonomický model společnosti, který posouvá stávající kapitalistický systém na další úroveň. Na úroveň ještě větší svobody. Osobně mi příjde, že je to přesně ten model, ke kterému celá společnost směřuje.

Jak přesně Základní příjem funguje, jak by se financoval a jaké otázky s sebou přináší, tady dnes nechci rozebírat. O tom se dozvíte jinde. Nejvhodnější je pustit si následující video. Je sice trochu delší (1:38:46), ale zodpoví vám téměř všechny otázky a nádherně vám myšlenku - Základního Příjmu, představí.




To, o čem bych se tady chtěl rozepsat, jsou důvody proč - ANO. Proč říci této myšlence ano, a dát ji zelenou.


1)  LEPŠÍ NÁLADA VE SPOLEČNOSTI


Buďme k sobě upřimní, větší část dnešní společnosti je ve stavu jakési permanentní nasranosti. A to navzdory tomu, že žijeme v nejlepší možné době v jaké šlo žít a disponujeme nejvyšším životním standardem jaký jsme kdy měli. Nejde jen o averzi vůči politice, lidé si stěžují na všechny ty "neduhy" kterými dnešní společnost trpí. A z největší části jsou způsobeny právě tržním systémem, který neupřednostňuje člověka, ale peníze.

Pojďme si jich pár vyjmenovat:
  • úspory, škrtání, redukce na straně jedné a vyšší pracovní vytížení zaměstnance na straně druhé, v zájmu větších zisků. Mám známé, kteří mají luxusní práci, kterou by jim kdekdo záviděl. Ale chodí do ni neradi, protože v rámci úspor jsou nadmíru pracovně vytížení a z krásné práce mají galeje, které je ždímají tak dlouho, dokud to unesou. 
  • Všechny ty paradoxy typu: Z jedno konce světa se vozí suroviny na druhý, kde je levnější pracovní síla. Dělání nesmyslných prací, jen proto, aby člověk vydělal peníze, i když to třeba ničí životní prostředí anebo to k ničemu není. Vyrábění nekvalitních výrobků. Kvantita nad kvalitou, zisky nad užitečností. Pomerančový džus má jen deset procent pomeranče, protože to víc vynáší, atd.
  • Vydírání od zaměstnavatelů: zaměstnanec má nulové nebo jen nepatrné vyjednávací pravomoce při ucházení se o práci. Nabírání levnější prac. síly, vyhrožování vyhozením, nesvoboda v práci.
  • Ve světě, kde práce je především zdrojem financí se děje to, že mnozí raději zvolí manažera, i když je jejich snem jezdit s tramvají. 

Zavedením Základního příjmu by se odstranila většina těchto problémů. Lidé zbavení existenčního strachu by si mohli vyjednat lepší pracovní místa, lepší pracovní podmínky, snížení pracovní doby. Ze společnosti by vymizel strach, tlaky, vydírání, nerovnosti mezi jednotlivci. V rámci vyjednávání nového pracovního místa by měli oba, jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec rovnoprávní postavení.

Posunutí "maximalizace zisku" na žebříčku priorit o příčky dolů, by vedlo k vyšší smysluplnosti a kvalitě práce. V mnoha ohledech by se zase zvonu volila kvalita a lepší řešení, než jen ta nejlevnější, jako doposud.
Základní příjem přinese větší svobodu a pravomoce do vaší práce. 

Lidé budou moci dělat to, co opravdu chtějí, namísto toho, aby dělali nějakou práci, protože se musí něčím živit. Je ohromný rozdíl mezi tím, zda člověk dělá práci pro peníze, nebo proto, že je to jeho vášeň, že tím žije. Vždycky mě zamrzí, když vidím třeba otráveného řidiče autobusu, který to dělá jen proto, že nic "lepšího" nesehnal. Když existují lidé, kteří by se o to prali, ale zase to nedělají, protože je tam příliš malá mzda. Základní příjem vám dopřeje ten luxus, dělat skutečně jen to, co vás baví a co chcete. 

Lidé konečně nebudou chodit do práce, protože 'musí', ale protože chtějí. A v tom je zcela  zásadní rozdíl, který přinese mnohem lepší náladu do celé společnosti. 


2)  UVOLNĚNÍ OHROMNÉHO POTENCIÁLU A KREATIVITY


Lidem odpadne nutnost, "něčím se živit". Díky tomu se mohou mnohem více věnovat svým vlastním činnostem, ve kterých mohou dát prostor své kreativitě a nápaditosti. Nikdo už nebude svazován existenčními problémy. Jistě, lidé se i dnes věnují svým koníčkům, ale na prvním místě je stále zatím práce a činnost, která vydělává peníze. Tužby a nápady mnohých jsou tak přikryty starostmi o to, jak si vydělat na živobytí.

Všechny ty projekty, které hned nemají stádium prodejnosti se nemůžou nechat vzniknout. Kolik nápadů a projektů zůstane navždy v šuplíku, protože lidé nesehnali investora, a neměli kapitál, ze kterého by mohli vyplatit zaměstnance. Přirozený vývoj trvá nějakou dobu, je kreativní. Jenže dneska všichni chtějí hned výsledky. Nemůžeš si založit studio a vyvíjet, musíš se něčím živit.

Se Základním příjmem tohle bude mnohem snazší. Veškeré kreativní práce, umění, a všechny ty činnosti, které hned negenerují zisk, budou moci být vykonávány, protože už nebudeme omezování existenčními problémy. Současný svět navíc dost omezoval vidění komplexnosti světa jen na činnosti, které generují zisk. Přitom existuje celá řada činností, práce a věcí, které k životu neodmyslitelně patří a bez nichž by život nemohl fungovat, ale není na ně pohlíženo jako na práci a tudíž jsou bez odměny. 

Zavedením základního příjmu se uvolní ohromná vlna energie, nápadů a projektů, které uvidí světlo světa a náš svět se, co do pestrosti, rozšíří ze 16 barevné hloubky na několika miliónovou barevnou hloubku a ještě víc. 
To, co bývalo dlouho vnímáno jako 'normální' už nebude model pro drtivou většinu obyvatel. Bude to jen jedna z biliard možností, jak prožít svůj život a čemu se věnovat.


3)  VĚTŠÍ CHUŤ DO ŽIVOTA


Zaměříme-li se z hlediska psychologie na skutečné příčiny toho, proč jeden v životě exceluje, zatímco druhý strádá, dojdeme vždy k tomu, že ten, kdo vyhrává, je ten, kdo chce vyhrávat. Za každým konáním, za každým výsledkem je počáteční chtění toho dotyčného. Ano, i ten, kdo s životem bojuje a nedaří se mu, to tak ve skutečnosti chce. Je to základní princip. S ohledem na život tomu také říkáme chuť do života, chuť žít.

S životem, je to jako s jakoukoliv společenskou hrou. Pokud se vám nelíbí ta hra, nelíbí se vám její pravidla, pak ani nemáte chuť ji hrát, nebaví vás a spíše než vyhrát, myslíte na to, jak dokázat všem, jak je nespravedlivá, jak blbá ta pravidla jsou a proč nestojí za to jí hrát. Na konci hry se ani nedivíte tomu, že jste prohráli, stejně vás to nebavilo a tak jste vlastně rádi.

Nejsilnějším příkladem takové nechuti hrát, jsou dnešní bezdomovci. Dále pak všichni nezaměstnaní, všichni ti, na které je uvalena exekuce, kdo upadá do dluhů, všichni ti se zdravotním postižením, odkázání na pomoc druhých. Ale i ti, kteří žijí na hranici chudoby, od výplaty k výplatě, všichni, kteří jen tak přežívají.
U každého z nich byste našli skrytou nechuť žít v tomto systému. Kouknu-li se na současnou krizi, na poměr lidí kteří jsou na vrcholu, vůči lidem ze spodních a středních vrstev, na počet zadlužených, a všech těch, co neumí nakládat s finančními prostředky, tak vidím společnost z větší části nezdravou. Společnost, kde se většině lidí tento systém nelíbí a tak nemají chuť v něm žít. (Nerovná se chuti žít ve smyslu rodiny, sportu, vztahů, apod...Ale, protože máme svět jednostranně zaměřen na ekonomiku, pak je to nechuť žít tento ekonomický model. Bohužel, je prozatím úzce spjat s vlastní existencí. Základní životní potřeby jsou na něm přímo závislé).


Troufám si tvrdit, že odbouráním této přímé závislosti, té 'povinnosti' hrát, a ponecháním to jen jako svobodnou možnost, vymizí z velké části ta nechuť žít, a naopak naroste větší chuť do života, do konání a seberealizace.

Zavedením základního příjmu, naroste lidem chuť do života, a to je ta největší hybná síla, která dokáže zázraky.


SLOVO ZÁVĚREM


Je otázkou, zda současné nastavení je, či není "správné". Ve smyslu: Musíš mít chuť hrát, abys hrál a hrál dobře. Tedy současný systém je spravedlivý, protože dělí na ty, co mají a nemají chuť. Každý dostane přesně to, co chce. Se základním příjmem však dostanou i ti, co nemají chuť. 

Jenže tady se jedná o život. A nemít možnost žít jen proto, že nejsi dobrý finanční hráč a tedy nejsi nastaven k úspěchu v tomto systému, je apriori řetěz omezenosti. Problém tak není v lidech a chuti či nechuti, jako spíš v nastaveném systému, který spojil finanční obor se základním bytím člověka.

Jistěže by taky bylo správnější lidi lépe vychovávat, tak, aby "chtěli hrát" a chtěli vyhrávat i v tomto systému. Je to lepší než je učit jen sedět a nadávat. Jenže, máme tady generace lidí, kteří byli vychováni pro zaměstnání a pro poslušnost, nikolik pro podnikání a sebeřízení. Tohle přeorientovat je pro spousty nepřekonatelná překážka.  A když už tady máme tak velký počet lidí, kteří 'nejsou schopni' v takto nastaveném systému obstát, sluší se pro ně ten systém přenastavit. 

Ale nejen pro ně. Systém Základního příjmu není jen náplast na ten současný děravý. Je to něco víc. Je to nový model pro vyzrálou společnost 21. století. Je to model vyšší svobody. Je to princip, který opět staví člověka, jako lidskou bytost, do popředí, a který nám pomůže žít kvalitnější a důstojnější životy. Takové, kterých je člověk snad už konečně hoden.

Jediné, co tomu může uškodit, je 'škarohlídství'. Lidé, kteří budou chtít svými rozumy ukázat druhým, že jsou něco víc a že tomu lépe rozumí. A tak vyrukují se závěry, jak to celé dopadne, co to přinese, převážně negativního, a najdou zase důvody, proč nechtit v takovém systému žít, ještě dřív, než se to vůbec spustí. Jenže k čemu je to dobré? Musíme se naučit systém si hýčkat! A ne si ho hnusit, tak, jak jsme to dělali po staletí. Dokážeme to ?



Pokud vás myšlenka základního příjmu zaujala, budou se vám hodit následující odkazy:

Facebook:    Evropská občanská iniciativa za základní příjem
                    Společnost za základní příjem

Web:        Základní příjem - české stránky
                Basic Income - Anglické stránky Evropské iniciativy za ZP             

Podepsat Petici:    Petice za základní příjem



6 komentářů:

  1. Velmi bravurně sepsaný článek. Zatím je to to nejlepší, co jsem od tebe četl:

    OdpovědětVymazat
  2. Když se nemusím starat o to, abych vydělával peníze, mohu se konečně bavit jen tím, co mě baví a naplňovat tak svůj život radostí.
    www.hearth.net
    http://adato.cz/wp-content/uploads/2012/06/forbes-03-2012.pdf

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kapacita - ten pan Malý. Tyhle životní příběhy miluju a díky za odkazy!

      Vymazat
  3. doporučuji si přečíst všechny odkazy z této stránky
    http://adato.cz/media/
    paradigma světa se mění a peníze v budoucnu nebudou potřeba

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý den,
    zkopíroval jsem váš článek na jedno fórum. Kdybyste byl proti, tak ho smažeme.

    OdpovědětVymazat
  5. Dobrý den, Klidně sdílejte. K tomu jsem ten článek uveřejnil.

    OdpovědětVymazat