pátek 18. ledna 2013

Volební fraška

Upozornění: tento článek může zcela zničit vaši dosavadní představu o volbách jako o důležitém nástroji k aplikování těch správných hodnot. Kdo nechce přijít o iluze, nechť prosím dál nečte.

Všiml jsem si jedné takové zajímavé věci. Mé názory na kandidáty jsou  hluboce utvářeny tím, co o nich vím. Řekli byste, to je přece normální, podle čeho jiného si chceš udělat úsudek?


Jenže já na to říkám - to je právě ono! Můj úsudek je utvářen množstvím a kvalitou informací. Dejte mi jiný obraz, jiné informace a já změním svůj názor!

A kam že tím směřuji? 
Od svých 18 let, kdy se mi poprvé dostalo práva volit, a tedy důvěry v mou schopnost najít adekvátní názor a učinit správné rozhodnutí, postupně s věkem své názory měním, a tedy i volím pokaždé zastánce jiných kvalit. Zrovna odpovídajícím těm mým, nebo aspoň těm, které zrovna v tom období uznávám. Podle tohoto scénáře očekávám, že za dalších 5, 10 let budu mít zase jiný názor a volit zase jiné kandidáty, a tak se ptám: Kde je to správné stanovisko?

Vtipné je, že v každém tom období jsem byl vždy skálopevně přesvědčen, že teď je zrovna ten MŮJ názor správný a že vím víc než ostatní. Že ostatní jsou ti, kteří tomu nerozumí a já jsem ten, co koná správnou věc.

Dejme si dohromady 1 a 1, a můžeme se dovtípit, že takto uvažují i ostatní. Pak výsledek voleb bude odpovídat poměru jednotlivých věkových skupin v celé republice.  A nikoliv pravdě, správnosti, či jiné iluzi z dětských pohádek.

Jenže tohle vědět, mi bere iluze i o celém volebním systému a schopnosti občana (či vůbec jakéhokoliv člověka, z jakékoliv sféry) učinit moudré a správné rozhodnutí. Rozhodnutí, které vychází z názorů, které jsou tááááák přelétavé a vrtkavé. No a taky úžasně snadno ovlivnitelné pomocí médií a dalších PR technik.

Ostatně, nemusíme to brát tak tragicky, ono až tak nesejde, kdo ten úřad zastává. Můj život je na tom nezávislý. A bereme-li vesmír jako přátelský, pak vždycky budou probíhat změny v systémech jen a jen k mému dobru. Jediné, o co jsem tím přišel, je pocit řádného občana, který poctivě plní své občanské povinnosti. 

4 komentáře:

  1. Já to beru tak, ať každý dělá co chce. Koneckonců k tomu tady tu virtuální realitu (chcete-li svět) máme. Kdo chce brát volbu prezidenta jako něco naprosto klíčového pro jeho život, tak to tak má. Kdo ji bere jako něco bezvýznamného, ať to tak má.
    Ano, jistě, vše je k mému dobru. Na druhou stranu máme ústa, ruce a nohy k tomu, že můžeme do reality zasahovat a ne ji jen pozorovat. Nějaký důvod to má. Takže stejně jako si určitě vybíráš na sebe oblečení, které máš rád, posloucháš hudbu, která se ti líbí, tak stejně tak já jdu volit prezidenta, který se mi líbí. Jde o to, že se tak vyjadřuji, vytvářím si kolem sebe prostředí, které odpovídá mému vyzařování a odpovídá představám, jak to chci mít.Role pasivního pozorovatele může začít po čase nudit a proto si myslím, že Bůh koneckonců stvořil svět, aby se bavil. Takže ano, já se bavil a hry nazvané volba prezidenta jsem se zúčastnil. A neberu to jako úkol řádného ovčana. Nýbrž jako možnost si zahrát, když jsem si možnost koneckonců dříve přál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ano souhlas, ten článek jsem nechtěl psát, abych znemožnil volby, původní záměr bylo ukázat, jak se stále mění mé volební preference a přitom si pokaždé myslím, že zrovna teď a jenom já mám pravdu :)

      Jinak Souhlas Tome, ten můj názor může být v jisté rovině pravdivý, ale k čemu je nám dobrý? jak nám může být užitečný, co?

      Občas se i v jiných věcech setkávám se dvěma pohledy: jeden rozumový - věci vysvětuje a bohužel i označuje za hloupé, ten druhý je pohled na život jako na kolotoč splněných přání a prožitků, tak jak píšeš, a ano, měl bych už jednou provždy příjmout jen a jen ten druhý pohled za ten, s nímž vnímám tento svět.

      Vymazat
  2. Jsem si tímto vzpomněl na jeden starší český film: Dva muži hlásí příchod.

    Po celou dobu sledování jsem bral hlavního hrdinu jako moulu, ňoumu, neschopného ťulu, který je ostatními manimulován a cloumán, kam chtějí oni. Až se nakonec vrací domů s dítětem, které není jeho a bez přítelkyně, která odjíždí s jiným chlapem. Člověk by řekl - vůl.

    Jenže.

    Jenže - kdo to sledoval pozorně od samého začátku, tak ví, že hned na začátku různí interpreti vyjádřili svá přání. rodiče svobodné matky si nepřejí nic jiného než aby se našel chlap, který se o dítě postará. Aby vesnické drbny daly konečně pokoj. Svobodná matka si zase chce ještě užívat života, a hl. hrdina si přeje dělat správné věci a tím třeba je i to, že se postará o úplně cizí dítě.

    Ve své podstatě - každý si něco přál a na samý závěr filmu, se všem jejich touhy naplnily! Jenže, k tomu aby se něco takového mohlo vůbec stát, tak to vesmír musí nějak zařídit - tedy, jeden je mazanější, a druhého udělá jako ňoumu, protože takovou postavu potřebují k naplnění všech těch přání.

    Kdo nám dává právo jednotlivé postavy hodnotit, či odsuzovat? KDO?

    Je to naše blbá vlastnost, takhle to děláme bohužel se vším. Tahle práce je lepší než ta druhá. Pokud budeš žít takto, tak jsi hloupý....apod.

    Přitom nebýt toho hlavního hrdiny, který byl tak trochu blbý a všechno si nechal líbit, nemohlo by ke splnění přání všech, včetně hl. hrdiny, nikdy dojít. Vesmír dělá co může a my místo toho abychom byli vděční, a vyjádřili úctu všem, tak si tu situaci posoudíme skrze vlastní hodnotový systém. A řekneme, ten je chytrý, ten druhý zase hloupý. Nemáme k tomu právo a ani ta situace vůbec nebyla stvořena k tomu, abychom to tak hodnotili.

    Stejně jako já prostě nemůžu psát takové články o volbách, kde je shazuji, protože k tomu to nebylo stvořeno. Díky Tome za upozornění.

    Jenže jak se odnaučit takového souzení a hodnocení? Přitom vím, že by můj život byl nesrovnatelně snazší bez toho mého hodnocení a také hodnocení mého okolí.

    OdpovědětVymazat
  3. Kájo, díky za super příspěvek - o hodnocení, posuzování a potřebě se vymezovat vůči všemu. Dávat tomu nálepky a vztahovat si to k sobě - je to pro mě dobré, není to pro mě dobré. Všichni tak fungujeme, akorát každý má ten kruh přesvědčení jinak široký. To že něco vidím jako špatné přece neznamená, že to je špatné a že to tak vidí jiní.
    nfa to všechno mě díky tvému příspěvku napadla super věta:
    Zrovna teď se někomu plní jeho sen, akorát to nevidím.

    OdpovědětVymazat