čtvrtek 20. září 2012

Je to jinak,

Dnes jsem dostal lekci, na kterou jen tak nezapomenu. Nebo snad lépe říci, na kterou nechci zapomenout. Začalo to všechno nevinně.
Na zahradě u rodičů jsem sklízel zimní jablka. Mají jen jednu takovou jabloň a tak to bylo na půl hodinky práce. Jablka jsem trhal jemně, tak, aby jim zůstaly stopky. Nedávno jsem totiž v jednom zahradkářském pořadu zaslechl, že ovoce bez stopek má tendenci rychleji zahnívat. Tak tedy opatrně a zlehounka. Když mi tak jablka procházela rukama, všimnul jsem si, že skoro na každém je dírka. Jestli nějaký červík, vosičky, nebo medvěd, to netuším, ale mrzelo mě to. Říkal jsem si, jaká to škoda, jsou to velká pěkná jablka ale téměř všechna jsou někde "cinknutá". Myslel jsem na to, jak špatná je z toho stromu úroda a celé jsem to vnímal jako špatnou věc. Že je ten strom asi nějaký vadný, že plodí taková nezdravá jablka.

No nic, postupně jsem je všechna otrhal a naukládal ve sklepě do polic. Z těch málo zdravých bylo jedno obzvlášť velké a povedené. Vzal jsem ho a ukázal matce se slovy, "existuje ještě ta Přemkova soutěž jablko roku?" Bylo vážně povedené. Mělo krásnou červenou barvu, lesk, zdravý vzhled. Jenže musel jsem ji povědět i o tom zbytku. A popravdě, její reakce mi doslova vzala dech.

"No podívej, jak krásně velké a červené jabko! To je letos poprvé! To je ten strom, co nikdy neplodil, pak časem jen taková malá, tvrdá a zelená jablíčka, ale byly flekaté a čímsi chycené. A až letos poprvé urodil červené a aj poměrně velké jabka!" Oči ji zářily a já se styděl. Styděl se za to, že jsem ten strom a jeho úrodu odsoudil jako špatnou. Že jsem stejný jako všichni ti, co na druhých vidí jen ty nedostatky.... ale nikdy si nevšimnou těch dobrých věcí, těch vítězství, kterých už dosáhli, a tu námahu která za tím musela stát. Je příliš snadné uchýlit se k posuzování, srovnávaní a hodnocení. Já už to ale nechci.

Tak hloupě jsem se snad ještě necítil. Díval jsem se na zázrak, na úžasný úspěch, ale viděl jsem a vnímal jsem prohru. Až mě to vážně zaskočilo, jak mylné může být někdy naše vnímání. Je to jako kdybyste si mysleli, že je den, a najednou by někdo zhasl a řekl vám, že tu byla noc. V kolika věcech se takhle v životě ještě můžeme mýlit??

4 komentáře:

  1. Anonymní21/9/12 08:08

    Myslím, že v mnoha a mnoha věcech se tak mýlíme...máme svoji představu o tom, co je dobré a přitom si neuvědomuje, že někdo to může vidět jinak. A nebo uvědomujeme, ale stejně zase sklouzneme k našemu vidění. Je to škoda. Díky :)

    OdpovědětVymazat
  2. aneb jak říká Marie (http://www.koucmarie.cz/jak-spravne-programovat-svoji-mysl/)
    Prostě jsme tak evolucí naprogramováni. V minulosti bylo důležité sledovat hrozící nebezpečí, a proto náš mozek má tendenci více vnímat negativní věci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tématice naprogramování a toho co řídí náš život, se bude věnovat jeden z mých dalších článků. Můžete se těšit.

      Vymazat