sobota 1. září 2012

A na co jste se dneska vymluvili vy?

Přemýšlím, nakolik různých variant výmluv, omluv, ústupků a smíření jsme ochotni přistoupit, jen abychom náhodou nemuseli zvednout ten svůj zadek a jít udělat všechny ty věci, které nás učiní šťastnými. 

Mezi všechny ty výmluvy lze zařadit i spousta příspěvků na Facebooku, jako: Napište alespoň pět věcí, za které jste dnes vděční. To ve vás má vyvolat pocit, že ten den nebyl zas tak špatný a i na tom obyčejném dni se našlo řekněme pár těch lepších momentů. To, že jinak ten den stál za houby, raději neberte v potaz, mohlo by to ve vás vyvolat touhu po změně.

Další FB příspěvek: Opusťte snažení, uvolněte se a důvěřujte životu, on se o vás postará. Rada, která ve vás vyvolá uklidňující pocit, že nemusíte nic dělat a ono to k vám všechno příjde samo. Další skvělá výmluva pro vás nezvednout ten zadek.

Vaše trápení má smysl, všechno ve vašem životě má hlubší smysl, kterému možná právě teď nerozumíte, ale které je pro vás důležité a přínosné. Kecy, další z těch rad, které vás vybízí k tomu, abyste se smířili s vašim stavem, že je v něm cosik pozitivního. Jste za ni rádi, ó ano, vaše trápení je tak omluveno a stejně tak vaše případná neaktivita nevedoucí ke změně.

Na ulici jdete kolem plakátu na kterém je napsáno: Vaše skvělá budoucnost právě začíná. Pomyslíte si - to je znamení seshora. Všechno to dobře dopadne. Ó děkuji Ti Bože! Jste klidní, protože víte, že je vše na dobré cestě. Jenže, co se odehrálo ve skutečnosti? NIC. Jen jste ukolébali váš strach, ale nic víc jste neudělali. Nic, co by vedlo ke změně. Opravdu si myslíte, že změna nastane?

A tak, ať už jsou to příspěvky na Facebooku, zajímavé filmy v televizi, pozvánka od přátel zajít na jedno, nemoc, právě rozečtená skvělá knížka, či vaše jakékoliv domněnky, vše jsou to jen zástěry, vycpávky a výmluvy.

Výmluvy před čím? - Abyste konečně udělali to, co víte co příjde udělat. Abyste konečně udělali to, co víte, že povede ke změně a učiní vás šťastným. Abyste konečně udělali vše potřebné co vám ten sen změní ve skutečnost, co způsobí, že budete žít šťastné dny, ať už proto, že děláte, co jste chtěli dělat,  že máte, co jste chtěli mít, nebo jste tam, kde jste chtěli být.

A tak, když lidé vědí, co je učiní šťastnými, proč nejdou a neudělají to????

CO jim v tom brání ? 

Proč hrají tu hru, že raději dělají cokoliv jiného - televize, internet, spánek, přátelé, sport, jídlo, práce, .... NEŽ ABY JEDNODUŠE ZVEDLI TEN SVŮJ ZADEK A ŠLI, A ROVNOU UDĚLALI TO, CO V JEJICH ŽIVOTĚ PŘINESE TU POZITIVNÍ ZMĚNU A TO VYTOUŽENÉ ŠTĚSTÍ ??? 

 Je nadosah. Opravdu. Všichni to víme, ale všichni záměrně děláme vše proto, abychom na něj nedosáhli. 

Chtěl jsem ten článek nazvat prokrastinace. Ale definice uvedená ve slovníku říká, že se jedná o chronické odkládání plnění nepříjemných úkolů na pozdější dobu. Jenže podniknutí kroků, která vám přinesou šťastnější a plnější život, je přece hloupost nazývat nepříjemnými. O to víc je zvláštnější, že i tak se do toho lidem nechce.

4 komentáře:

  1. V tom, co píšeš, je jeden základní problém.
    Pokud nejsem spokojený se současným stavem, neboli pokud plivu na svoji dosavadní životní cestu, která mě do tohoto stavu dostala, nedostanu ani prostor ke změně, protože tam je dost velké riziko, že až dostanu to, co chci, budu stejně nespokojený, jako jsem teď.

    Touha po změně nepochází jen z nespokojenosti, to je jeden z velkých mainstreamových duchovních omylů.
    Sám život je změna, takže jakápak toula po změně, změna se děje každou vteřinou, i když člověk sedí na tý židli a čumí do zdi.
    Pokud si v životě něco ze srdce přeju, přeju si to ne se základem "nespokojenost s tím co je" ale se základem "přijímám vše tak, jak je, mám to rád, protože mám rád i sebe = svoji životní cestu, která mě do onoho okamžiku dostala"
    Teprve pak se může naše přání splnit ...

    Zkus se někdy zeptat nespokojeného navšechnocoexistuje nadávajícího člověka, jak by žil a jak by se asi cítil, kdyby zítra dostal vše, po čem kdy toužil. Nejspíš by začal toužit po něčem jiném a být zase stejně nespokojený, jen s tím rozdílem, že by se z toho zase o něco hůř dostával.
    Štěstí a spokojenost není ukrytá "tam venku", ve věcech, okolnostech, lidech ani světě, ale "tam uvnitř".

    OdpovědětVymazat
  2. Nejsi na svůj věk nějak moc moudrý?

    Jinak souhlas, každý kdo je nespokojený teď, si přitáhne zase jen budoucnost kde bude prožívat stejný pocit. Jen pozor na to - nezaměňovat to, kdy dosáhneš něčeho po čem jsi toužil, s tím, až budu mít tohle a tamto, pak budu šťastný. Jsou to dvě rozdílné úrovně. To první - ano budeš se mít líp a má to cenu. V tom druhém případě je to sebeklam. Jen prostě nechci aby vyznělo že nemá cenu cokoliv měnit.

    Pravda ale je, že situace v jaké jsme, je tu proto, že jsme to tak chtěli. A příjmout to, je důležitý krok na cestě k eventuální změně.
    Protože, přesně jak píšeš, v jednom případě je naše koncentrace zaměřena na to, co nechceme. Toho se chci zbavit, už to víc nechci ve svém životě. A když se člověk smíří a akceptuje skutečnost, kterou sám z dobrého důvodu vytvořil, pak se může koncentrace zaměřit jinam - na to co chceme.

    Skvělý komentář a důležitý podnět, díky za něj!

    OdpovědětVymazat
  3. "Nejsi na svůj věk nějak moc moudrý?"

    Nevím, neřeším. Za prvé věk je hodně relativní veličina a za druhé neplatí vyšší věk = více zkušeností = vyšší moudrost (za předpokladu, že se dva lidi vůbec shodnou na tom, co moudrost je, což taky není pravidlem). Může to totiž být klidně i naopak. A stejně to je úplně jedno, tohle srovnávání je jen pastva pro ego, jednu naši část, a ne pro celek :) Všichni si máme navzájem co dát, někdo třeba nadhled, někdo smích, extatičnost, tvořivsot, někdo klid, někdo třeba tu moudrost ...

    OdpovědětVymazat
  4. :)

    To se mi právě líbil jeden příspěvek na FB: Mistře, co je v životě důležitější, odhodlání, nebo zkušenost?
    Nejdůležitější je nezkušenost - člověk dokáže nejvíc tehdy, když neví, že to nejde.

    OdpovědětVymazat