Povídka o krávě

Možná si říkáte, co mají kráva a Základní nepodmíněný příjem společného? Zjevně nic, ale v následujícím příběhu vám odkryji něco, co obě věci spojuje. Tak tedy prosím, povídka o krávě.

Žil byl jeden pán, který byl jednoho dne požádán o pomoc při stěhování kravičky. Jednalo se o krávu z nedalekého statku. Žila celý život jenom ve chlévě a protože už přišel její čas, bylo zapotřebí ji nějak dopravit do - jak to jenom kulantně zaobalit, řekněme, do kravího nebíčka. A právě toho přesunu ze chléva do nákladního auta se měl mladý muž zúčastnit. Nikdy se o krávy nestaral, netušil co to bude či nebude obnášet, ale s pomocí souhlasil. Když přišel na ono místo, všiml si několika dalších chlapů, kteří už tam stáli a čekali až přijede náklaďák. Zatímco kravičku naposled dojili, vyptával se mladý pán zkušenějších, co to bude obnášet a na co se má připravit. Neviděl totiž v přesunu krávy žádný problém. Prostě se převede, jako jakákoliv jiná zvířata. Sám choval na dvorku slepice a kachny, takže věděl, že stačí na straně jedné udělat hluk a zvěř sama utíká na stranu druhou. Možná, kdyby chtěla někam utéci, tak proto je nás tu tolik, pomyslel si. Přecejen, takové zvíře má asi dost síly. Ale všechny jeho úvahy se nakonec lišily od toho, co mu bylo sděleno. Hned v první větě, mu totiž dali na srozuměnou, že kráva je zvíře tvrdohlavé, které když si umane, tak s ní nic a nikdo na světě nepohne. Zatímco moudřejší se asi cítili být poctěni, tím, jak můžou poučit mladého, tak tomu, první co přišlo na mysl, byla otázka: "proč by se měla vzpírat? Proč by ta kráva neměla chtít jít?" Co to je za nesmysl? pomyslel si. A už si v mysli maloval, jak snadno a bez námahy přejde sama vytyčeným prostorem do korby náklaďáku. Uměl se zvířaty hovořit. A tak k ní přišel, a v myšlenkách jí vše vysvětlil. Především co a jak bude probíhat, a také ji dal znát, že je její přítel a že se nemusí ničeho bát. Byl klidný, protože věděl, že vše proběhne v pořádku a zvíře se do auta dostane bez problémů. A tak zatímco se ostatní připravovali na pořádnou fyzickou fušku, mladý pán věděl, že důležitější je mít v hlavě jasno o tom, jak sami chceme, aby to probíhalo. A tak si ještě jednou v duchu přehrál pocit, jaké to je, když už se ta kráva dostala do auta a vše proběhlo rychle a bez námahy. S takovou představou byl spokojený a těšil se, že si to užije.


Když v tom právě přijíždělo očekávané auto. Nacouvalo až ke chlévu a když bylo vše připraveno, pustili se do samotného přesunu. Ve chlévě šla kráva snadno, ale když došla na okraj a měla poprvé v životě vystoupit ze dveří, zastavila se. Všichni ti, co očekávali dřinu, se s verbou opřeli do krávy a začali jí tlačit. Mladý muž si uvědomil, že se zastavila přesně na tom místě, o kterém všichni dopředu vyprávěli, že tam asi bude první problém, protože kráva nikdy chlév neopouštěla. Ale stále věděl, že je to jen na chvilku, a že jak se rozkouká, tak půjde dál. Protože byl sám vychován tak, že lenivost je špatná, probudily se v něm automatické vzorce chování a on najednou pocítil, že by měl také dát nějak najevo snahu a píli. Zeptal se tedy, zda by nepomohlo spíš, než ji tlačit, zvedat ji a posunovat jednotlivé nohy. Odpověděl mu pan řidič, který je zvyklý tuhle práci dělat denně, zase tou stejnou větou, že jakmile si kráva umane a zastaví se, tak nepomůže nic. Aha, takže je to všeobecně rozšířený názor, pomyslel si zase mladý muž. Přesto ho ignoroval a šel krávě posunout s nohou. A ejhle, hned se dala do pohybu. Krůček, dva a postupně došla až k plošině auta. Tam se opět šprajcla, ale mladý muž to přijal, protože cítil, že kráva tak plní přání ostatních, kteří jednak takovéto vzdory očekávali a jednak jim umožňovala projevovat píli a dobře odvedenou těžkou práci. Ctil jejich přání a tak zase chviličku počkal, ať si můžou ostatní užít toho tlačení. Sám ji zatím jen hladil a utěšoval. Bude se ti ta jízda autem líbit, uvidíš. Promluvil k ní a ona sebou vzápětí mrskla, zafuněla a po dalších krůčcích došla až do auta. Hotovo. Uf! Oddechli si ti, kteří "nejvíc pracovali". Povedlo se!


No vida, to šlo docela snadno, že? Pomyslel si opět mladý pán. Avšak když se rozhlédl, uviděl spocená a uřícená čela kolegů, jež se u toho docela nadřeli. No jo, každému podle jeho přání. Když se rozloučili a každý odcházel do svých domovů, přemítal ještě mladý muž o tom, co se právě událo. Pochopil, proč byl na tu pomoc přizván a došlo mu, jaké štěstí měli ti druzí lidé, že tam s nimi byl. Bez jeho pomoci by se s tou krávou nadřeli mnohem více a bůh ví, jak dlouho by jim to trvalo. Ale takhle to proběhlo vážně hladce. Taky ho ale samozřejmě napadlo, že navzdory tomu, že odvedl nejvíc práce a nejvíc jim byl nápomocen, tak že se ostatním může zdát, že se docela flákal a že jim vlastně moc nepomohl. Oh, jak je ten svět plný paradoxů! Vždyť sami říkali, že pokud se krávě nechce, pak s ní nikdo nepohne. Pak jakákoliv námaha a dřina by byla zbytečná a ti lidé by to vážně dělali jen z důvodu předstírání práce a pracovitosti. Sice nevědomky, ale skutečný význam by vážně byl jen na oko. Navíc, pokud by se tam všichni řídili jen tou představou, že se krávě nechce, mohla by tam stát až do rána. Takže z objektivního hlediska bylo nejdůležitější uvést v život představu o bezproblémovém a snadném přesunu krávy. To je reálný fakt, který odvede nejvíce užitné práce. Bohužel svět je nastaven jinak. Jako práci stále vzýváme dřinu a to, co je viditelné, i když skutečný efekt je mizivý.


Také zavzpomínal na tu část, kdy mu předávali zkušenosti. Jenže o takové zkušenosti nikdo nestojí. "Proč by se měla vzpírat? Co je to za nesmysl?" Chtělo se mu odpovědět, ale věděl, že kdyby to řekl nahlas, ukřičeli by ho argumenty, že tak to na světě chodí! Tohle krávy dělají a s tím nic nenaděláš! Tohle je reálný svět a nezměníš ho tím, že o něm budeš pochybovat. Označili by ho za naivku, za nekompetentního a takovým hádkám se chtěl vyhnout. Proto raději mlčel. Nechápali by, proč to ten mladý muž nechce pochopit. A mladý muž by nechápal, proč oni nechápou, že takovouhle "realitu" si vytvořili právě tím svým přáním.


"Ano, právě tímto změním ten váš reálný svět", pomyslel si. "Tím, že budu zcela ignorovat vaše hloupé zkušenosti, chcete-li. Nebo také programy, přesvědčení. Vždyť se na ně podívejte! Jsou úplně hloupé. Vůbec vám nepomáhají, ale jen vám přidělávají práce a těžkosti. Aha. O tohle vlastně ve světě jde. Mít hodně práce, aby se náhodou neukázalo, že člověk nic nedělá. Lidé nevedou aktivitu, proto, že by je bavila, nebo proto, že by jim přinášela užitek. Ale proto, aby o nich druzí nemohli říkat, že nejsou pracovití. To je nejhorší nálepka. Nejodsuzovanější titul, jakým vůbec kdy může být člověk na této planetě označen." Ale nedivil se jim. Věděl, že je to jen důsledek výchovy, kterou si prošli všichni.


Zkušenosti, co za zkušenosti to jsou, když jediné, v čem pomáhají, je udržovat špatný stav věcí. Takže vlastně nepomáhají. Škodí. Tu noc, když se vracel zpátky domů se mu všechno tohle honilo hlavou. Obyčejná věc, ale zcela identická s okolním světem. Kolik jen lidí za svůj život už potkal, kteří mu vykládali, co všechno nejde, protože to na světě chodí tak anebo tak. Kolik lidí mu už vymlouvalo jeho nápady, podniky, s tím, že měli vždycky v rukou argumenty a důkazy z reálného světa. Ano z toho reálného světa, který vlastně vůbec reálným není. Který je vždycky jen subjektivním zhmotněním vaších vlastních přesvědčení a přání. Světa, ve kterém je vždycky první myšlenka a až následkem toho vzniká hmotný důkaz, který následně popisujeme jako reálný svět. Vracel se domů s myšlenkou, že v životě se reálností nejvíce ohánějí ti, kteří vlastně reálnost světa nechápou.


A když příjde někdo s novou zkušeností, takovou, která víc pomáhá, než škodí, tak ho akorát okřiknou, že je naivní a nerozumí reálnému fungování světa. Zajisté inteligentní jednání, pomyslel si.


Mladý pán už poznal, že lidé se na světě řídí dvěma rozdílnými programy. Buď užitečnými, anebo škodlivými. A zatímco se rozhodl ty užitečné následovat, ty škodlivé se rozhodl ignorovat. Tím se stane na chvíli naivním, hloupým a stejně prý tím ten svět nezmění. Aby zakrátko ten svět skutečně změnil a on si podle svého nového "přání" prožil mnohem lepší zkušenost.