Drazí přátelé, čas od času si uvědomím, jak strašně moc mi vadí, že nemohu být něčeho jen pasivním pozorovatelem. A to čehokoliv, ať se jedná o to, jakou náladu mají lidé ve vašem okolí, jakých výsledků dosahujete ve vašem studiu anebo jak právě probíhá aktuální tenisový zápas.
Právě na těch sportovních utkáních si to vždy nejvíc uvědomím. Znáte to, chystáte se povečeřet a k tomu si pustíte televizi. Zrovna běží zápas, o kterém jste ani nevěděli a ani vám nezáleží na výsledku. Cítíte se fajn a toužíte strávit příjemný čas jeho sledováním. Dnes vám na ničem nezáleží a opravdu chcete jenom pasivně přihlížet tomu, co se na kurtech odehrává. Možná se odehraje něco, co vás příjemně překvapí, možná to bude naprostý propadák a možná taky excelentní nervydrásající zápas. Je vám to fuk a těšíte se, co bude zrovna probíhat. To zadání je zcela jasné a zřejmé. Tak proč jsme odsouzeni vzápětí si uvědomit, že chceme nemožné?
Po pár minutkách, pokud jste bytří a pozorní, si všimnete, že zápas se odehrává přesně tak, jak očekáváte. Prohrává ten, co má vždycky prohrát, a celkově nálada utkání přesně odpovídá vaší aktuální náladě. Když jste mrzutí, i zápas probíhá stylem, který ve vás tu mrzutost prohlubuje. Pokud jste v extra pozitivní náladě, i onen zápas bude hýřit pozitivními emocemi. Namísto pasivního sledování je po vás opět vyžadováno, abyste si řekli, jak to má probíhat a pokud je vaše nastavení "zase to projedem" pak pokud chcete vyhrát, budete se muset snažit onen postoj změnit i u sebe. A z krásně odpočinkového večera se zase stane boj, boj sám se sebou, snaha a energetická námaha, něco někam tlačit. A výsledek onoho zápasu (i když vám byl předtím zcela lhostejný) se na vás opět podepíše buď zklamáním a smutkem, když prohrajete, anebo jásotem, když ten boj vyhrajete. Načež vám zbyde zase jen ten povzdech, že vám nebylo dovoleno být pouze oním pasivním divákem
Proč tomu tak je?
Je to dáno zejména tím, jak funguje svět. Dnešní moderní kvantová fyzika to potvrzuje svými pozorováními. Jde o to, že výsledek experimentu je vždy ovlivněn myslí pozorovatele. Pozorovaný objekt je spoluexistenčně provázán s pozorovatelem. To znamená, že pozorovaný objekt nemůže existovat bez přítomnosti pozorovatele.
Normálně řečeno: To, co vidíte, je vámi přímo ovlivňováno. Věci i lidé, jsou takoví, co si o nich myslíte. Události probíhají tak, jak si přejete a výsledek experimentu dopadne vždy tak, jak očekáváte. Pokud víte, že něco dopadne takhle, tak ono to tak skutečně dopadne.
Ať si myslíte, že něco dokážete, anebo nedokážete, pokaždé budete mít pravdu.[HenryFord]
To znamená, že když jsem přepnul tu televizi na sportovní kanál a začal sledovat ono utkání, tak v ten moment moje mysl začala sama automaticky vysílat "přání", jak chce, aby ten zápas probíhal. Setina vteřiny stačí k tomu, abych zjistil kdo proti komu hraje a můj mozek sám automaticky zhodnotil, kdo z nich dvou je lepším hráčem a tím vytvořil stanovisko: "Djokovič je lepší než Berdych, takže Dojokovič vyhraje". Tím jstem stanovil své nevědomé přání (Je důležité si připomenout, že se jedná o nevědomou plně automatickou činnost mysli) a svým vlastním vnitřním souhlasem s takovým závěrem utkání už přímo ovlivňuji celý zápas, který teď bude právě tak probíhat, aby se výsledek potvrdil s mým očekáváním.
Ano, existují zvraty v zápasech, nečekané obraty a šťastná vítězství, ale něco vám povím. NIKDY se neodehrají samy od sebe bez vašeho přičinění. Něco ve vás musí tu změnu vyvolat, změníte záměr, chcete skutečně vidět něco jiného, změníte své přesvědčení, až sami nakonec uvěříte tomu, že dnes vyhraje Berdych. Pak ano, od toho momentu se otočí průběh zápasu a dojde k překvapivému vítězství.
Proto říkám, že mi vadí nemožnost být pouze pozorovatelem. Protože častokrát nemám chuť ani sílu měnit svá přesvědčení a bojovat sám se sebou o změnu výsledku. Skutečně chci sbírat jen plody bez mé vlastní snahy, bez mého záměru. Jenže takhle to nefunguje. Když to neudělám, když nezapracuji na změně svého přesvědčení, pak bude zápas probíhat jako obvykle, tedy - proti mému gustu. Protože ten automatický program co běží na nevědomé úrovni u většiny lidí na této planetě zní takto: "nechci aby to bylo podle mě, nechci vyhrávat..."
Stejné je to úplně se vším, tak, jako nelze být pasivním pozorovatelem sportovního utkání, tak nelze být pasivním pozorovatelem ani vašeho vlastního života. Tedy toho, co děláte, kým jste, jaké máte příjmy, v jakém vztahu právě pobýváte, co se děje na mezinárodní úrovni anebo třeba i to, jaké je počasí.
Vše, co pozorujete se řídí vaším záměrem a nelze to vypnout. Možná vás to někdy štve, tak jako mě. Byli jsme vychováni k pasivitě. Ale možná by také stálo za to vzít ten potenciál do svých rukou a začít ho využívat ke svému prospěchu.
Žádné komentáře:
Okomentovat