Všudypřítomná hojnost

Vím, že jsem tu delší dobu s ničím nepřispěl, neměl jsem ani podněty ani chuti psát, zkrátka přišly jiné činnosti. Dnes to bude opět kratší příspěvek, ale o to bohatší svým sdělením. Znovu se mi totiž projevila nesmírná hojnost Vesmíru.

Kopnutí

Už přes týden to nosím v sobě, tak je načase to sem napsat. Milý vesmíre, Universum, velice moc si přeji, aby se zavedl takový systém, že kdykoliv na mě na obrazovce vyskočí nějaká stupidní reklama, nebo cokoliv jiného, co mě jen obtěžuje aniž by mi to něco hodnotného přinášelo, tak aby s tím vyskočeným oknem tam bylo i tlačítko, které když zmáčknu, tak toho, co vytvořil tu reklamu, něco kopne do prdele. Dejme tomu, že by měl na sobě namontovaný pás s automatickou nohou, která by ho kopla do patřičných míst vždy, když se někomu nebude líbit to, co vytvořil.

Je to klam

Ale má pro vás ten klam, kterému zrovna věříte, nějaký užitek?

Buďte úspěšní, ale tím vaším způsobem.

Úspěch. Není asi zprofanovanějšího slova. Žádný jiný výraz nepředstavuje natolik žádaný a vysněný stav, kterého by chtěli všichni dosáhnout. Zároveň ale také není pojmu, který by v každém z nás vytvářel natolik odlišné představy. Co to vlastně úspěch je? Jak lze tu fatamorgánu uchopit a jak se s ním, coby hlavním tématem nové knihy, vypořádal sám autor Pierre Franckh?

Jedinečnost versus formičky

Trochu jsem se zase probíral svými horoskopy, postavením planet, jejími aspekty, domy a jejich vládci a vším tím co dělá člověka člověkem. A uvědomil jsem si, jak nás ta společnost násilně formuje do jediného tvaru, odpovídajícímu jakési utkvělé představě normálnosti. Všechny bez rozdílu a bez ohledu na odlišnosti a jedinečnosti každého z nás.

Povídka o krávě

Možná si říkáte, co mají kráva a Základní nepodmíněný příjem společného? Zjevně nic, ale v následujícím příběhu vám odkryji něco, co obě věci spojuje. Tak tedy prosím, povídka o krávě.

Nechci volit stranu, CHCI VOLIT CELEK !

Vážení čtenáři, dnes se mi dostalo prozření, o kterém bych se s vámi rád podělil. Blíží se volby do poslanecké sněmovny a dát svůj hlas jedné straně je pro nás už natolik běžnou věcí, že se ani nepozastavíme nad její "správností". Dovolte mi vše řádně vysvětlit.

Je to tak snadné, když se opravdu chce,..

Všichni známe přísloví: "Když se chce, všechno jde". Jak silně je v tom ale zakořeněn náš život, si uvědomujeme už méně. Jeden z mých kolegů k tomu ještě dodával: Ale když se nechce, tak přes to nejede vlak!

Co vám nikdo neřekne, ale měli byste vědět.

Čím dál častěji se setkávám s něčím, co mi doslova "otevře oči."  Něco, co mi změní nazírání na tu kterou věc. A když dojde k tomu prozření, často mi u toho vyvstane otázka: Proč mi to nikdo neřekl dřív? Proč se to neučí ve školách? Proč celý svět dělá, jako by to bylo tajné a že se to nikdo nesmí dozvědět? Proč se o tom veřejně nehovoří?!

MS 2013, aneb co mužstvu skutečně chybělo?

Letošní výkon českého mužstva na mistrovství světa v ledním hokeji 2013 rozhodně nepatřil k těm výstavním. Mužstvo se trápilo, fanoušci se trápili, tribuny poloprázdné a úroveň zápasů mizerná. Přesto jsme mohli zaslechnout od hráčů prohlášení typu "Hráli jsme dobře, to byla jen smůla, že nám tam nic nepadlo" nebo od trenéra větu: "Je nesmysl, že by hráči nechtěli hrát, nebo jim chybělo odhodlání". Tak jak je to ve skutečnosti? Opravdu smůla a lepší výkon protihráče, nebo je za tím něco jiného?

Základní příjem - proč ANO

Dnešní svět má problémy. Řekněme si to narovinu. Většina zemí světa žije v kapitalismu, tržně-ekonomickém modelu, který upřednostňuje maximalizaci zisku před všemi jinými aspekty života, a který odkazuje člověka na sebe sama a jeho vlastní schopnosti. Na tom by nemuselo být zase až tak nic špatného, kdyby lidstvo tomuto systému podřídilo i výchovu. Kdyby současné školství a způsoby výchovy dětí a mládeže byl veden v duchu tržního kapitalismu, vyrůstali by zde schopní jedinci, bez problémů využívající potenciál tohoto systému. A že tu ten potenciál je, o tom není pochyb.