sobota 1. prosince 2012

Proč ne Teď ?

Chcete něco udělat, ale vždy, když na to pomyslíte, zařadíte tu událost do budoucnosti? Se slovy. Neboj, já to udělám. Nebo. To bude super až to udělám. Nutkavé jednání projektovat vytoužené události - až do budoucnosti. Když u toho zůstanete, bude to vždycky jen budoucnost.

Stejné je to s našimi přáními. Vypozoroval jsem, že kdykoliv si přeju něco, co se mi ještě nesplnilo, ale co bych rád měl. Rozuměj - ne ještě takové to zcela jisté přání, ale něco mezi, tak rozdíl mezi těma opravdovýma, co už se mi splnily a těmito je právě ta budoucnost. U těch opravdových jsem byl připraven na okamžitou realizaci. Kdežto u těch druhých, mám jakousi podvědomou tendenci projektovat je do budoucnosti. Když se mi jednou splní, bude to fajn. Vím, že takový život můžu žít, ale až časem, teď ještě ne. Apod. 

Ale - proč teď ještě ne?

Přece, když říkám, že změnu ještě ne, pak zároveň tím říkám ano stávající situaci. A když říkám ano tomu, co bylo doposud, pak mé přání získává podobu právě toho zdánlivého "chtěl bych", anebo "bylo by fajn". Tak co tedy vlastně chci? Měl bych si to ujasnit.

Zdá se mi, že většina věcí, které se nám v životě dějí musí přejít skrze to vyplašené "já", které někde po cestě sebere odvahu, aby tomu, či onomu řeklo - ano. To se mi teď může odehrát. Na to jsem připravené.
Ale je důležité, aby to - ano, proběhlo v přítomnosti. Tedy, ano, jsem smířen s tím, že to teď tak proběhne. Jsem na to připraven, chci to tak.
 Je velice zajímavé, s jak urputnou zatvrzelostí usiluje ten náš vnitřní slon na stávajícím stavu. 

A tak hodně věcí v mém životě už muselo projít debatě sám se sebou. Kdy automatické jednání bylo věci odložit. Na někdy na neurčito (= na nikdy). A já se musel ptát toho slona: zvládnem to, když by to teď takhle proběhlo? Chceš to tak? Jsme na to připraveni? Nevadí to něčemu? Co to pro nás bude znamenat? A až dojdu smíření se, že je to pro mě přijatelné, pak tomu dávám konečně vnitřní slouhlas. A vnější okolnosti se tomu už jen přizpůsobí.

Takže milí čtenáři: Proč ne teď ? ? ?

Chcete postavit dům, ale až na něj budou někdy peníze? Proč ne teď? 
Chcete se jednou naučit hrát na hudební nástroj, ale až bude víc času? Proč ne teď?
Chcete ten projekt jednou dodělat? ale proč ne teď?
Chcete být 'jednou' opravdu šťastni, ale proč ne teď?
Chcete být jednou bohatí? A proč ne teď?


Myslím, že většina skutečně realizovaných věcí, musí nejprve projít vnitřním souhlasem, Že ano, TEĎ se rozhodnete, to TEĎ začít dělat. Ne až odpoledne, ne až zítra, ne někdy brzy.... ALE TEĎ.

To vnitřní smíření se, je důležité. Že vám prostě nevadí na tom teď pracovat. Protože kdyby nám to mělo TEĎ vadit, tak na tom dělat nebudeme a budeme to odkládat. Musíme tu novou činnost akceptovat, smířit se s ní. Přijat ji. A teprve až poté, co ji takto vnitřně uděláme ve svém životě místo. Teprve pak se natrvvalo může projevit i v našich životech.

Položme si otázku: Proč ne Teď? a směle do toho.

1 komentář:

  1. Proč ne teď?
    Protože strach.

    Možná ... možná v tom je strach z tvoření, strach z bytí bohy, tvořiteli. Strach z převzetí kormidla. A dobře, že tu je. Jinak bychom si neměli proč toho kormidla vážit.

    A pak někdy si místo "Proč ne teď?" řekneme už jen "Teď." Ano, pak někdy, protože čas tu je, i když tu není. Jako já. Jako Já. Jako mysl. Jako láska. Jako Bůh. Jako Vše.

    OdpovědětVymazat